Zvyky
Lei, ʻawa a imu – vysvětlení
Girlanda u dveří, mísa s kavou a hliněná pec: havajské a samojské zvyky, z nichž luau čerpá, a hostina z roku 1819, která to všechno odstartovala.
Rezervovat luau ↗Rychlá odpověď
Luau čerpá z opravdové havajské hostiny i ze samojských zvyků. Lei je girlanda darovaná na počest hosta; ʻawa (v Samoi ʻava) je kava, kterou se v Samoi dělí při slavnostním obřadu; a imu je havajská hliněná pec používaná k hostinám. Samotná hostina se datuje do roku 1819, kdy král Kamehameha II. pojedl společně se ženami, a tak porušil stará pravidla stolování. Večerní show tyto zvyky připomíná; nenapodobuje je.
Hostina před představením
Ve starém Hawaiʻi držel systém kapu muže a ženy při jídle oddělené a některé pokrmy byly zakázány prostým lidem i ženám. V roce 1819 král Kamehameha II. pojedl se ženami, kapu padlo a poslové roznesli zprávu, že jídlo je nyní svobodné. Následovaly hostiny: menší večeře zvané pāʻina a větší zvané ʻahaʻaina. Název lūʻau pochází z mladých listů tara, které se vařily do pokrmu podávaného na těchto setkáních, a v tisku se objevil již v roce 1856. Jídlo se tradičně rozkládalo na rohožích na podlaze a jedlo se rukama, s poi vyrobeným z kořene tara.
Lei
Lei je girlanda, nejčastěji z květin, listů, kapradin, lián nebo semen, i když se používají také mušle a peří. Původní Havajané si tento zvyk přinesli s sebou přes Tichý oceán a lei kdysi označoval hodnost a královský původ stejně jako čest. Darují se pro mír, lásku, čest nebo přátelství a blízkým, kteří odjíždějí, a zvyk věnovat je návštěvníkům přijíždějícím na Havaj je proslavil po celých Spojených státech. Lei lze splétat, kroutit, vázat do uzlů nebo navlékat, přičemž každý způsob má své vlastní havajské jméno, a Havaj slaví Den lei prvního května. Na luau je lei u vchodu uvítáním.
ʻAwa a samojský obřad ʻava
Kava je rostlina z čeledi pepřovníkovitých a nápoj z jejího kořene se sdílí napříč Polynésií, Mikronésií a Melanésií. V havajštině je to ʻawa; v samojštině ʻava. V Samoi je obřad ʻava jedním z nejdůležitějších zvyků, slavnostním rituálem pro významné příležitosti, včetně udělování náčelnických titulů matai. Vždy zahrnuje projevy a řečnictví a velká pozornost se věnuje tomu, kdo pije v jakém pořadí. Nápoj se míchá v tanoa, dřevěné míse na krátkých nohách, často vyřezávané z tvrdého načervenalého dřeva stromu ifilele.
ʻAwa na staré Havaji
Na Havaji měly odrůdy kavy svá vlastní jména a své vlastní postavení. Náčelníci předkoloniální Havaje si cenili odrůdy zvané Moʻi a další, Hiwa, byla držena ve zvláštní úctě. Hula má k tomuto nápoji přímý vztah: ʻawa, zejména odrůda Hiwa, byla nabízena bohům huly výměnou za vědění a inspiraci a v modlitbě huly se žádá o vědění prostřednictvím obětin z kavy. Na večerní show vám ʻawa podávána nebude; patří do světa, z něhož tance vycházejí, nikoli k večeři.
Imu, zemní pec
Imu je havajská zemní pec, jáma vykopaná dva až čtyři stopy hluboko. Pórovité kameny se rozpálí a položí na dno, navrch přijdou banánové pařezy a listy, pak jídlo, pak další listy a vše se zakryje, aby neunikala pára. Jídlo se peče několik hodin. Protože to dalo tolik práce, imu se připravovalo pro zvláštní události nebo obřady. Tomuto způsobu vaření se říká kālua. Samojské umu používá stejnou metodu, ale obvykle se staví nad zemí a zůstává tam každodenním způsobem pečení jídla, nikoli svátečním.
Co večerní show zachovává a co ne
Polynéská večerní show na Floridě je zábava, nikoli obřad. Lei u vchodu je skutečný zvyk, nabízený jako uvítání. Jídlo se podává z kuchyně, nevyndává se z jámy, a menu se mění, takže nečekejte žádné konkrétní jídlo. Kávové obřady nejsou součástí večera. Co show skutečně nese, je duch ʻahaʻaina, velkého společného jídla s hudbou a tancem, a samojská umění, která se k němu připojila, především ohnivý nůž. Znalost zvyků, které za tím stojí, činí večer bohatším, aniž by se po něm žádalo, aby byl něčím, čím není.
Zdroje